Jak jsem začla s dogtrekkingem
Na dogtrekking jsem narazila v šasopise Pes přítel člověka. Byla tam psaná termínovka na rok 2004 a tak jsem se rozhodla přihlásit na Krušnohorský dogtrekking. V té době se ještě midy nechodily, takže rovnou na long.
Během trati jsem si neuvěřitelně nadávala, kam jsem se to vlastně vůbec přihlásila, bolelela mě kolena, záda o spoustě puchýřu ani nemluvím. Knírači to naopak brali jako přijemnou procházku a byli stále plni energie. Já si říkala, že už mě nikdy nikdo na něčem podobném neuvidí. Nakonec jsme do cíle došli na 13.místě v čase 37h a 19 min. No a už jsem se sháněla po přihlášce na další závod.
Tak jsem se se svým fousatým týmem vydla na svůj druhý závod - DT Stopou strejdy Šeráka. S
Pak následoval závod Šlapanický vlk, to už ze mě byl dogtrkkový šílenec. Kdo normální by taky chodil 100 km? Tento závod jsme nedokončili.
V září se konala Stezka vlka, etapový závod. dokončili jsme pouze první etapu, v cíli začala Bubáček kulhat, tak jsme druhý sen zůstlali doma, což kníračům vůbec nevadilo :-)
Tak jsme zakončili naší první dogtrekkingovou sezónu a už jsem se těšila na tu 2005